BEAUTY - KRÁSA

• Taková skládka je za každým městem.

• Plná rozbitých hraček-kdo by je počítal?

• S každou z nich nějaké dítě si hrálo.

• Možná už vyrostlo a najednou nedostává se mu světla.

• Všichni to jednou pocítí-kdo by nás počítal?

• Moc je těch,co tu stojí v řadě.

• Proti proudu času hledáme ten boj,

• který jsme mohli vyhrát.

• Mohli,ale nechtěli.

• Kupovali jsme světlo a všude voněly růže.

• Růžový keř má mnoho trnů.

• Jaká krása.

• Krása,která bolí.

• Tma,která bolí…

TRAUMA

• Spící,snem probuzen,

• tam,kde stále bloudím,

• jsem kořenem stromu,

• ten ráj se stává peklem.

• Písek mi padá do očí,

• přišli znovu - tiše,

• můj strom se zachvěl,

• z čistého nebe padly slzy…

• Podivně deformují prostor,

• znám už jejich smysl,

• vím,co to přináší,

• když se plazí krajinou

• posedlou mrazem.

• Záře mi spaluje tvář,

• oni obdivují krvavý obraz,

• vím,co to přináší,

• když se plazí,

• dotknu se jejich Aury-navěky…

• “My jsme tvé slunce“ (Jak mi můžete lhát?),

• “Zapomenuté ticho“ (Mé vlastní slunce umírá),

• “Jsme chladná bolest“ (Jste stíny samoty!)…

• Z čistého nebe padly slzy...

TORN - ROZTRHANÝ

• Vidím,

• cítím,

• že stále krvácíš.

• Snažím se něco vyrýt do stěny

• tím malým rezavým hřebíkem.

• Možná ze zoufalství.

• A pot mi slepil vlasy…

• Poslední dveře,

• padám,

• když krvácíš.

• Dokáže mě to umlčet a oslepit natolik,

• abych nemohl žalovat?

• Oni to dopustí?

• Nedokážu se s tím smířit…

• Roztrhaný na kusy,

• vím,že nemohu křičet

• a ta malá modrá tečka na hřbetu tvé ruky

• najednou vyrostla…

SKYLINES - OBZORY

• Potkal jsem tě na cestě domů,

• v očích slzy a sucho v ústech,

• ptal jsi se mě, co je štěstí.

• Štěstí je nic nehledat

• a přesto něco najít.

• Chtěl jsi mít křídla?

• Časem se to v tobě rozplyne.

• Kapku po kapce.

• Stromy,slova,lásky,

• to vše časem se rozplyne.

• Jediné,co zbude,

• budou smutní ptáci vstříc obzoru letící.

• Protože není kde se toulat…

STATUES LOOK-ALIKE MYSELF -  MNĚ PODOBNÉ SOCHY

• Uřízl jsem si jednu ruku

• a teď si zkouším uříznout druhou.

• Nejde to…

• Slíbil jsi,že si mě koupíš.

• Slíbil jsi,že mi vypíchneš oči.

• Slíbil jsi,že mi vykopeš hrob…

• Tak se tu jen tak procházím

• a hledám tě

• a všude potkávám mně podobné sochy.

• Kusy kamene,

• kterým někdo dal mé rysy…

• Nevím,proč jednu po druhé

• rozbíjím a pláču.

• Nevím,proč jsem se narodil…

SOME FACES BEHIND THE WALL - NĚKTERÉ TVÁŘE ZA ZDÍ

• Teď už i podzim má tvář smutnější než dříve

• a já utopen v písku

• dusím se vlastním smíchem.

• Není zrovna veselý.

• Několik už jich prošlo kolem,

• ale vždy zůstala jen spálená kůže.

• Je zvláštní,jak prázdný je můj život plný pokání.

• Ležím na místě mé bolesti

• obehnaném zdí a zdá se mi sen.

• Sen o některých tvářích za zdí…

IN THE PALMS - V DLANÍCH

• Najednou bylo na světě tolik krásy,

• až přecházel zrak.

• Cítil,že odchází,

• když po probdělé noci přišlo poslední ráno.

• Bylo to šedé ráno s hlavou v dlaních.

• Ráno v dlaních.

• Řeč beze slov…

• Proč buňky se zbláznily?

INTO SILENCE - DO TICHA

• Má duše naslouchá Slunci,

• jeho zoufalým veršům,

• které se nesou prázdnem

• a ticho je jim odpovědí…

• Už i pláč svůj smysl ztratil,

• nebo vyschly už všem slzy?

• Slzy těch slepých,

• kteří bloudí tmou?

• Vždyť každý svoji pravdu měl…

• A já vidím upadat hvězdy,

• pozřené naší pýchou,

• zničené našimi slovy,

• se zlomenou nadějí padáme do prachu…

• V kruhu daleko nedojdou.

• Neuvidí ty hořké slzy.

• To zraněné Slunce pláče,

• to to nikdo nevidí?!??

• Já chtěl bych se stát časem.

• Tiše svou cestou jít.

• Možná bych se zastavil.

• Dnes dá se ještě žít.

• Ale co zítra?

• Co tentokrát vybledne?

• Všechny mé nářky jsou zbytečné,

• přebýváme v rezavé kleci,naše buňky,žíly plné prachu…

• Vyčkávání…

• A já vidím upadat hvězdy…

• Pozřené…

• Se zlomenou nadějí padáme do prachu…

TOUCH THE SUN - DOTKNOUT SE SLUNCE

• Byl to obyčejný kluk s dětskými sny.

• Když jeho matka zemřela, tak pršelo.

• V kapkách toho deště on spatřil své vlastní slzy.

• On nedokázal potlačit svůj pláč,

• tak běžel vstříc slunci,

• neschopen popsat dno,

• on nedokázal stát nahý proti slunci.

• Tak hluboká rána se špatně hojí

• a jizva potom bolest připomíná…

• Marné, tak marné volání a prosebný pláč.

• Déšť a louže plné světla

• a krásných obrazů, které zmizí,

• když někdo nedokáže pochopit jejich smysl.

• Cesta pouze vpřed a nebo nikam.

• To strašně moc vzdálené slunce.

LIGHTS OF OUR TOWN - SVĚTLA NAŠEHO MĚSTA

• V pokoji je jen jedno okno s roztrženou záclonou.

• Ležím tu tiše a hledím do tmy.

• Venku se rozednívá a já vnímám zvuky města.

• Vzdálenou tramvaj v zatáčce, skřípot při otevírání okna,

• auto, co nejde nastartovat.

• Rozednívá se a zhasínají pouliční lampy.

• Je čas vstát a vylézt ven.

• To zaprášené město mě každé ráno vítá stejně jako každá ulice,

• kterou projdu se skloněnou hlavou.

• Máloco je pro mne zajímavé natolik, abych ji zvedl.

• Stále stejní lidé s prázdným výrazem.

• Nic už mě nemůže překvapit.

• Vím, že jsme byli oklamáni.

• Jsme oklamaná mládež
  Narodili jsme se, bychom žili život podle předem daných pravidel.

• Život, který jsme si nevybrali.

• Možná právě proto odcházíme z domova

• a hledáme na ulici sami sebe...

• V pokoji je jen jedno okno s roztrženou záclonou.

• Stojím tu tiše a hledím do tmy.

• Venku se stmívá a já vidím světla našeho města.

• Velkou chaotickou mozaiku barev.

• Jedno světlo, jeden osud.

• Topím se v tom pohledu a je i smutno.

• Jako bych slyšel pláč všech právě narozených dětí,

• jako bych cítil jejich nevinnost.

• Tak ptám se těch světel na smysl života.

• Odpovědi se mi však nedostává.

• Mlčí.

• Světla našeho města nebudou mluvit o chaosu,

• válkách, lidské osamělosti a beznaději

• ve věku nastupujícího milénia.

• Je to daň pokroku nemocné společnosti.

LONELY - OSAMOCEN

• V tom stínu, kde žiješ,

• se tak dlouho nic nezměnilo,

• že začínáš věřit, že jsi zemřel.

• Tu spoustu věcí,

• Které jsou pro ostatní lidi nezbytné pro život,

• Ty už jsi dávno zavrhl.

• Jen ležíš mezi čtyřmi stěnami

• a máš deprese ze své zbytečnosti.

• Zůstal si sám pro sebe.

• Už tak dlouho se nic nezměnilo v tom stínu,

• kde šedé vrstvy prachu jsou tak hluboké,

• že tvé oči jsou stále zavřené.

• Máš strach z toho pohledu?

• Všichni se k tobě otočili zády.

• Okolní svět je za zavřenými dveřmi,

• ale není žádný klíč.

• Jen čtyři stěny, postel, samota a ty.

• Nevíš, jak dlouho to ještě může trvat.

• Možná to ani vědět nechceš.

• Ta květina v okně uvadá.

• Brzy to čeká i tebe.

• Je tak malá,

• v dlani ji skrýváš,

• tvůj pohled jí spatřit se brání.

• A i když je tak chladná,

• přesto v dlani pálí,

• ona neví, proč jsi sám…

• Je to tvá vina?

• Všechny tvé myšlenky jsou plné bolesti.

• Vždyť máš žiletku ve své dlani.

• Tak otevři ruku a kresli krví po zdech.

• Svou krví...

MY CANDLE - MÁ SVÍCE

• Jsem zrcadlo,

• má svíce zhasíná,

• povzdech ty pocity spálil...

• Jsem písek,

• způsobuje mi to bolest,

• ponížení přišlo tak brzy...

• Procitl jsem dříve, než jsem chtěl.

• Toužil jsem se dotknout toho bledého světla

• a svoji vlastní bledost

• zakrýt barvami neonu.

• Obdivovat svůj odlesk

• ve spící výloze,

• toulat se bez cíle

• tou noční ulicí.

• Ale určitě jsem nechtěl zemřít.

• Vždyť ten déšť mé jizvy smyl,

• tak proč euforie z toho, že letím

• přešla tak rychle?

• Proč jsem překročil svůj stín?

• To ta špína v žilách...

FORGOTTEN GRAINS OF SAND - ZAPOMENUTÁ ZRNKA PÍSKU

• Neříkej, že můj život je past…

• I když chci zemřít,

• iluze tmy mi zastíní cestu,

• střepy mi znemožňují jít,

• krvácím ta slova, ale nikdo neposlouchá...

• Nezastavuj obrazy ze dna...

• Já chci vidět, co je dole,

• ostnatý drát ze slov.

• To pochmurné ráno plné slz

• ukončí každý sen...

• Znám tvoji falešnou tvář,

• je nestálá jako písek

• na poušti skla a kamene,

• nemohu to pochopit.

• Znám tvoji falešnou tvář

• ale neznám tvé slzy,

• téměř zapomenutá zrnka písku,

• která uvnitř pálí...

USELESS - ZBYTEČNÝ

• Hledám sám sebe pod svícnem,

• kde je nejvíce světla.

• Ne svojí vinou se brodím

• bažinou shnilých snů...

• Falešný – Štítím se své vady, štítím se sám sebe.

• Kdo jsem, když ptá se svět?

• Byl jsem světlo, radost i žal.

• Teď pohlcen tmou jsem zbytečný,

• hledám - nic nenacházím...

• Můj strach ze světla,

• můj strach z nečistých slz je skutečný,

• jsem zbytečný kus špíny,

• zmizím...  

HEROIN

• Sladký ráj na prodej, když místnosti vykvetou kouty...

• Tak málo se úsvitu bránit, kde svědí kůže, tam nehet se plazí...

• Nekonečné přívaly něhy...

• TA CHLADNÁ POUTA ŘEŽOU DO ZÁPĚSTÍ!!!

• Protržená panenská blána...

• Heroinová klec duše...

BREATHE - DÝCHAT

• Chtěl bych být tou nejmenší buňkou na patě chodidla plujícího napříč loukou posetou rosou.

•  Vždy v tu chvíli, když nechápu konec jehly...

• Slyším je se smát...

• To si navzájem přejí hodně štěstí v útrobách labyrintu.

•  Miliony šťastných lidí tu tančí.

•  Všude je láska.

•  Motýl je barevný.

•  Louka je rozkvetlá.

•  ŽIVOT JE NÁDHERNÝ!!!

NEVERMORE - NIKDY VÍCE

Perfektní člověk vzal mi mé sny.
Řekl: „Uctívej a měj mě rád“
Nikdy. Neplač.
Nikdy. Nesměj se.
Vypni svůj mozek!!!!
A měj mě rád.
Zavři oči, já povedu tvůj život.
Tak mi věř, uctívej a měj mě rád.
„Prosím, pane, já chci být šťastný, prosím, pomoz mi…“
Tvoje duše mi patří…

NO MORE, MUM - UŽ NE, MATKO

Pojď ke mně blíž,
máš tak krásnou tvář,
ne, já nejsem zlý,
to chce moje matka.
Tvé tělo se chvěje,
jsi ještě dítě,
já nejsem zlý,
to chce má matka.
Já nechtěl!!!!
Tvůj pláč mě spasí!
Tvoje bolest mě spasí!
Tvoje krev mě spasí!
Tvoje smrt mě spasí!!!
Zůstaň na zemi,
máš tak chladnou tvář,
ano, já jsem zlý,
chce to moje matka.
Tvé tělo se nechvěje,
byla jsi ještě dítě,
já jsem zlý,
chce to moje matka.

VANITY - MARNOST

Mozek, srdce, oči spí.
Už neovládám své tělo.
Čas teď zpátky chtěl bych vzít,
prosím, bože, nechej mě žít!
„Neplač, modli se, nezapomínej na svojí víru“
Moje víra je bolest!
Silná záře – to není sen.
Výkřik strachu – kde to jsem?!
Šedé stíny zvou mě dále,
Bože, proč jsi mi vzal život?!??
Bolí to…

HAPPINESS - ŠTĚSTÍ

Zkouším tě pochopit.
Nevěřím,
že jsi v tu chvíli cítil štěstí.
Ne, nikdy už nesmyješ
tu krev ze svých rukou.
Já tě takového neznám.
Jak v tu chvíli můžeš cítit štěstí?!
Proklínám tě…

GOD? - BŮH?

Bůh není žert.
Bůh ohrožuje život a štěstí
milionů lidí.
To musí skončit.
Apelujeme na dnešní mládež.
Zastavte šílenství.
Jsou lepší věci v životě.
Vidím nenávist.
Umírám strachem z boha.